Sunday, 18 September 2016

(do) i exist, i exist, i exist (?)

chvilku mi trvá uvědomit si, že se mám nadechnout
jsem apatická
jsem nereálná
jsem plná
ničeho

Tuesday, 16 August 2016

Foreigner


(I'd venture into the city with the first gray of dawn and walk the deserted streets, and when the streets started to fill with people, I holed up back indoors to sleep)

stojím na křižovatce
pozoruju mraky
valí se do sebe
jako kdyby v sobě
zanikali
je mi z toho
úzko
*
stojím na hladině
balancuju
chemie ve mně
balancuje
ale důvody
ty se drží
v hloubkách oceánů
a kdybych se jen
na moment zamyslela
vystoupily by
jako příšera
a
spolkly by mě
*
medikace
bez
terapie
nedává
smysl


-nevidím do budoucnosti dál než na několik hodin-

Tuesday, 26 July 2016

Feel me now?


píseň se míchá
se zvuky sekačky
všechno kolem mě
duní
hučí
padá
tříští se o zem
"but I can't help the feeling
I could blow through the ceiling"
jako trnová koruna tasemnice
chytám se ve střevech lidí
a rozpárávám je zevnitř
dostanu se až do mozku
nakladu vajíčka
všechno kolem sebe
zabiju
všechno kolem mě
pustne
já pustnu
zarůstám plevelem
stávám se jím
usínám v tomhle stavu
latentní stádium
než se zase proberu
a panika
a vajíčka v mozku
a pláču
a všechno kolem sebe zahrnuji jenom
ne-ná-vi-stí
.


Wednesday, 29 June 2016

見ぬが花

Mám tolik myšlenek a ani jedna z nich není hezká. Všechny se hromadí v mojí hlavě a tlačí na mě svojí falešnou urgencí, abych se jim věnovala, něco z nich vyvodila. Já ale nechci nic vyvozovat ani se jimi zaobírat, jsem unavená z přemýšlení a lidskosti. Jsem pořád hrozně unavená. Budím se bez snahy něco dělat, bez pocitu radosti. Na nic se netěším. Říkám si: "Nic nepotřebuju.", ale vím, že nechat všechno jít, stane se, že až věci v mojí hlavě budou lepší, ocitnu se úplně sama. A ačkoli potřebuju čas na to být sama, jednou za čas se vymanit ze světa, nechci zůstat sama. Nechci přeci nemít koho milovat a nebýt milována. Všechno se děje v tak špatnou dobu. Jsem vážně tolik unavená. 

 20.6. - rok od našeho setkání 

Wednesday, 15 June 2016

Hold for the last time, then slip away quietly


Cestou domů řídím
dívám se na fialovou oblohu
místo na silnici
"hold for the last time,
then slip away
quietly"
říkám si
co všechno může svět nabídnout
co je to život
proč je nebe taková nádhera
"to je ale hezký strom"
žije v něm Totoro
láska k vědění a moudrosti (sofia)
čtu o buddhismu
a o naplavených kusech dřeva
zjišťuju, že nebe je krásné jako
o
c
e
á
n


Sunday, 29 May 2016

Sweet little moment of clarity


Založila jsem si speciální sešit na zapisování myšlenek k budoucí knize. Přeorganizovala jsem všechny skříně a knihovnu a poličky. Z té nad hlavou se na mě směje tlustý Buddha. Vyhodila jsem tři velké tašky plné papírů a sešitů. Dovybarvila jsem rok starý obrázek, co jsem našla, a pověsila ho za kolíček nad růžičky. Dnes jsem snědla už čtyři koláčky s pudinkem. Napsala jsem si seznam 14 knih k přečtení za tyhle úžasné 4 měsíce prázdnin. 
Vlastně, napsala jsem si v hlavě dopředu skoro všechno, co bych v životě chtěla udělat, vidět, zažít. A pak jsem zjistila, že mnohem důležitější, než promýšlet, jak co bude, je nechat věci plynout a zažívat je úplně syrově, bez zásahů vlastní vůle a snahy přeměnit osud, a vlastně všechno, podle sebe. 
Tak třeba - adolescentní krize osobnosti nutí člověka tázat se na otázky jako "kdo vlastně jsem?" a "co dělám se svým životem?" a "jak se mám v tomhle světe vymezit?" a "dávám smysl?". Postupem času, bez jejich usilovného hledání, se odpovědi pomalu a neviditelně vyjeví. Když říkám neviditelně, myslím tím, že neexistuje žádný aha moment pochopení se - člověk přestane pátrat a vnitřně se jaksi spojí se sebou samým. Pak takhle večer sedíte a uvědomíte si, že období velkého hledání je u konce. A co se smyslu týče.. 
Už dávno jsme si říkali, že život není od chápání. A teď navazuji, když říkám: nejspíš ani člověk není od dávání smyslu. Rozhodně ne stále. Nakonec to bude jen hrstka okamžiků v životě, kdy ten smysl nebudeme postrádat. Je třeba tyhle momenty zachytit. 
A tak tady teď zachycuji, jak jsem vnesla do svojí ložnice pořádek, jak se cítím vyrovnaná se vším co kdy bylo, co je teď a co kdy bude, jak plánuju sázet obrovské slunečnice na zahradě nové chaloupky, jak střádám nápady na několik knížek najednou, jak se mi vždycky rozbuší srdce, když sbíhám schody ke dveřím, abychom otevřela Godotovi a pevně ho objala, jak ráda chodím po zahradách, a že už neexistuje žádný červený zápisník, už jen modrý, plný živočišna. Modrá je barva moře, a moře jsou nádherná. 

(neumíte si ani představit, jak moc mám ráda Spirited away)




Friday, 6 May 2016

The sea is a good place to think of the future

A good place to look to the future is when you are sat at the sea, 
with the salt up to your ankles and a view of the end of the pier,
you may look down at your model's feet and wish that you'd just float away, 
and the weather here is overcast and the sea is the same shade of grey, 
so the landscape before you looks just like the edge of the world, 
but to the left side and the right side, either way is a crazy golf course.
The sea is a good place to think of the future.


už to bude rok,
co mě na břehu oceánu
do tváří štípal vítr.

"People are not just monochromatic,
they have many colors. 
It's fine to have many.
Beautiful colors, ugly colors."